Letem zlatým světem

Zlatá historie

B.C. př. Kristem
4000
první zmínky o použití zlata a to v oblasti centrální a východní Evropy

3000
první zmínky o použití zlata ve starověkém Egyptě a Sumérské říši

2500
z tohoto období pocházejí šperky nalezené v hrobce krále Djera z první Egyptské Dynastie

1500
první zmínky o zlatě jako prostředku mezinárodního obchodu pocházejí z
Egypta. Objevují se i mince shekel, které byly používány pro obchod v oblasti Středního východu.

1352
z tohoto období pochází úchvatná zlata sbírka vč. sargofágu mladého egyptského krále Tutankhamona

1350
staří Babyloňané začínají používat metody na zjištování ryzosti zlata

1091
zlato bylo ustanoveno ve starověké Číně jako uznávaná forma peněz

560
objevují se první mince z čistého zlata, které pocházejí z Lydie, království Malé Asie

58
Julius Cesar „získal" v Galii dost zlata na zaplacení římských dluhů

50
Římané vydávají zlatou minci zvanou Aureus

A.D. po Kristovi

600-699
Byzantské imperium obnovuje těžbu zlata v oblasti Střední Evropy
a Francie

1100
Benátky posilují svoji pozici jakožto hlavního trhu se zlatem

1284
v Benátkách je vydán zlatý „dukát", který se stane nejpoužívanějším platidlem ve světě a tak je tomu po celých 500 let….Přibližně ve stejné době vydává zlatou minci Anglie a to „florin" a později „noble", „the angel", „the crown" a poté „the guinea"

1511
španělský král Ferdinand posílá do světa průzkumnou výpravu s jasným příkazem „…přivezte zlato!"

1717
Isaac Newton - Master of the London Mint stanovuje cenu zlata, která platí po dobu 200 let…

1787
objevuje se první americká mince, jejíž autorem je Ephraim Brasher

1792
v USA tzv. „The Coinage Act" stanovuje „bimetalický stříbro/zlatý
standard" a definuje americký dolar jako ekvivalent 24,75 grains zlata (1,6 gramu) a 371,25 grains (24,13 gramu) stříbra

1803
první zlatá horečka v USA a to ve státě Severní Karolína. Doly v tomto státě jsou hlavními „zasobovateli" zlato pro hlavní americkou mincovnu ve Philadelphii a po dobu 25 let

1848
zlatá horečka v Kalifornii

1849
zlatokop Edward Hammong Hargraves po návratu z Kalifornie prohlásil, že najde zlato po příjezdu do Austrálie během 7 dní….podařilo se mu to dokonale…objevuje zlato v oblasti New South Wales

1859
objeveny velká ložiska zlata a stříbra v Nevadě….Nevada získává díky tomu za 5 let statut státu

1886
objeveno zlata v Jižní Africe (objevitelem je G. Harrison při kopání základu svého domu….)

1887
skotští doktoři Robet a William Forrest a chemik John MacArthur objevují metodu na oddělení zlata od rudy a to pomocí kyanidu

1896
Klondike River, dva prospektoři zde objevili zlato během rybolovu a odstartovali tak „zlatou horečku století"

1900
USA přijali mechanismus zlatého standardu pro americký dolar

1903
společnost The Engelhard Corporation představila organické medium, které umožnovalo tisknout zlatem na povrchu. Poprvé to bylo použito pro dekoraci a poté pro další účely v různých oblastech

1922
byla objeveny hrobka krále Tutankhamona, kde byl nalezen sarkofág o váze 1 112,7 kg a spousta zlatých předmětů

1927
lékaři ve Francii objevili pozitivní účinky zlata na nemoc
pohybového ústrojí latinsky označovanou jako Rheumatoid arthritis

1933
americký president F.D. Roosevelt zakázal export zlata, zakázal konvertibilitu dolaru ve zlato a ustanovil další restrikce vč. vlastnictví zlata a schválil mechanismus pro denní cenu zlata

1934
americký president ustanovuje cenu zlata na USD 35/trojskou unci

1935
společnost Western Electric Alloy objevila universální použití zlata pro firmu AT&T v oblasti telekomunikačního vybavení

1944
byly uzavřeny tzv. Bretton Woods Agreements, které ustanovily jednak mezinárodní zlatý standard a dále dvě nadnárodní finanční instituce tj. International Monetary Fund (Mezinárodní Měnový Fond) a "The World Bank"(Světovou banku). Tyto nové dohody ustanovily paritu měn ke zlatu a povinnost členských zemí konvertovat část jejich devizových rezerv do zlata v závislosti na paritě jejich měn.

1947
je vyroben první transistor a to firmou AT&T - firma použila zlata k výrobě kontaktů

1960
je objeven laser, který používá zrcadlo se zlatým povrchem ke zvýšení úrovně účinnosti (tzv. reflekce)

1961
ve státě Nevada se začínají používat nejmodernější metody k těžbě zlata a tento stát se také stává největším dodavatelem zlata pro celé USA

1969
američtí astronauti používají zlato na svých speciálních brýlích při letu Apollo 11

1973
americký dolar je vyjmut z tzv. „zlatého standardu" a cena zlata je stanovena na bázi „float" čili ponechána na chování trhu. V červnu dosáhne cena zlaza více než USD 120/trojskou unci

1974
vláda USA zrušila veškeré restrikce týkající se individuálního vlastnictví zlata

1976
v USA (Washington D.C.) je ustanoven tzv. „Gold Institute", který se stává klíčovým subjektem informací, oblasti výzkumu, statistických informací a dalších různých oblastí týkajících se zlata, informace jsou dostupné jednak vládě, mediím i veřejnosti

1980
zlato dosahuje svého historického maxima tedy tzv. „all time high" a to USD 870/trojskou unci a to 21.1. v New Yorku

1986
jsou vynalezeny kompaktní disky pokryté zlatem

1987
zlato se objevuje I automobilovém průmyslu, konkrétně v oblasti „air bags", kdy je použito v elektronických kontaktech a to zejména z důvodu spolehlivosti

1996
na Mars je vylána družice tzv. „The Mars Global Surveyer", která používá speciální pozlacený teleskop, který bude sledovat mapu povrchu Marsu po dobu 2 let

1999
v oblasti Evropy je ustanovena nová měna - Euro - a nová centrální banka tzv. ECB neboli European Central Bank drží 15% svých rezerv ve zlatě

2000
američtí astronomové na Havajských ostrovech použijí speciální dvojité teleskopy pro pozorování povrchu planet Neptun a Uran

2001
po útoku teroristů na New York a následnému prudkému pádu akcií na světových trzích (zejména indexy NASDAQ a DAX) a tak se začínají investoři zase pomalu dívat na zlato jako celosvětové „safe haven"

2003
v závěru roku 2003 se dostává zlato nad USD 400/trojskou unci a stává se opět vděčným námětem diskusí analytiků, dealerů a novinářů zabývajících se světovými finančními trhy

2007
v závěru roku 2007 se dostává zlato nad USD 840/trojskou unci.

2008
v březnu roku 2008 se dostává zlato nad USD 1000/trojskou unci.

2009 na sklonku roku se se zlato obchoduje na rekordní hranici 1190 USD / Trojskou unci

2011 duben - cena zlata se vyšplhala na rekordních 1567 USD za Trojskou unci.

2011- cena za Trojskou unci 1840 - 1920 USD.

2014- oproti minulým létům, cena zlata spadla na 1170 - 1200 USD za Trojskou unci. Tím se rapidně snížila výkupní cena zlomkového zlata pro obyvatelstvo.

Přineslo zlato světu stabilitu?

Novodobá historie zlata jako měnového kovu počíná rokem 1816. V tomto roce bylo zlato ve Velké Británii uzákoněno jako jediná míra hodnot. Pro částky vyšší než dvě libry se legálním platidlem staly zlaté mince.

V návaznosti na tento zákon bylo v roce 1817 započato s ražbou zlaté mince nazývané sovereign. Tento systém nazýváme zlatým monometalismem. Monometalismus je měnová soustava, ve které jsou legální platidla ražena pouze z jednoho kovu. Obdobně existoval monometalismus stříbrný a také měděný.

Jinou možností měnového systému byl bimetalismus, založený na souběhu zlatých a stříbrných mincí, zákonných a rovnocenných platidel. Problém spočíval v tom, že poměr cen zlata a stříbra nebyl stálý a v závislosti na něm se měnily i hodnotové vztahy obou mincí. V době krizí tedy docházelo k jevu, kdy špatná mince vytlačovala minci dobrou. Levnější kov zůstal v oběhu, dražší kov byl tezaurován nebo vyvezen do ciziny, aby zde byl ve výhodnějším poměru směněn za kov horší, který byl pak znovu dovezen do původní země (Greshamův zákon). Stálý pokles ceny stříbra nutil jednotlivé státy, aby v průběhu 19. století přecházely k monometalismu, zpravidla ke zlatému.

Zavedením zlatého monometalismu dospěly vyspělé průmyslové státy k měnovému systému, který byl teoreticky vypracován již v druhé polovině 18. století anglickým filozofem a ekonomem Davidem Humem (1711–1776) a který nazýváme standardem zlaté mince. Tento měnový systém se udržel s určitými přerušeními až do první světové války.

Jaké jsou jeho základní rysy? Je povolena volná ražba zlatých mincí, avšak jejich zlatý obsah je stanoven zákonem; papírové peníze, které fungují jako doplňkové oběživo, lze volně měnit za zlaté mince podle uzákoněné nominální hodnoty; existuje svobodný pohyb zlata ze státu do státu, ať už ve formě mincí nebo slitků.
V letech 1870–1878 přešly ke zlatému monometalismu Německo, Holandsko, Francie, Švýcarsko, Belgie a skandinávské státy. Následovány byly USA (1900), RakouskoUherskem (1898), Japonskem (1897) a Ruskem (1899). Na přelomu století zůstala na systému stříbrného monometalismu jen Čína a několik menších jihoamerických států.

Hovoříme o vzniku tzv. mezinárodního zlatého standardu. Během fungování systému zlatého standardu se jedna měna směňovala za druhou v poměru, který vycházel z pevně stanovených zlatých obsahů základních měnových jednotek. Kurzy měn byly tedy stabilní a kolísaly jen v rozmezí tzv. zlatých bodů. Dolní zlatý bod neboli bod vývozu zlata byl takový stupeň poklesu kurzu určité měny, kdy bylo výhodnější platit do ciziny přímo zlatem, než nakupovat za tuto měnu devizy. Při dosažení horního zlatého bodu neboli bodu dovozu zlata byl kurz deviz určité měny v zahraničí tak vysoký, že zahraniční dlužníci se vyhýbali nákupům deviz znějících na tuto měnu a raději platili dotyčné zemi zlatem. To vedlo bankéře a ekonomy k tomu, aby různými ekonomickými nástroji působili na kurz měny tak, aby nedosáhl ani dolního, ani horního zlatého bodu.

Zlatý standard přinesl tehdejším ekonomikám stabilizaci měnových systémů při dostatečné volnosti pohybu kapitálu. Ve srovnání se systémy, které ho nahradily později, představoval naprostou „měnovou idylu“.

Osm tisíc let dějin zlata

Zlato patří k nejstarším kovům, které lidé zpracovávali. Jelikož se v přírodě vyskytuje téměř výhradně v podobě čistého zlatého kovu. Jeho zpracování nevyžadovalo zvládnout technologii vytavování z rud a horniny. Ikdyž již v 5. tisíciletí př. n l. se objevilo rovněž zpracování zlata a dalších kovů prostřednictvím metalurgie. Nejstarší doklady o použití zlata se datují do Přední Asie do doby kolem roku 6000 př. n. l. Z Evropy pocházejí první dochované nálezy zpracovávaného zlata, zlatých šperků zřejmě z 5. tisíciletí př. n. l. z bulharské Varny.

Vyplatí se zlato jako pojstka?

Strach z revoluce, z války, z devalvace, strach ze ztráty majetku. Zlato je i přes všechny zákazy jeho držení, i přes proklamovaný ústup od zlata jako měnového kovu jediným zbožím, které je vysoce ceněno všude ve světě. Jaké jsou výhody a nevýhody zlata jako uchovatele hodnoty?
Celé milióny obyvatel světa nakupují zlato proto, aby si zabezpečily hodnotu svého majetku nebo aby se pojistily před nejistou budoucností. Jeden francouzský bankéř prohlásil, že polovinu tezaurovaného zlata nakupují bohatí, tedy ti, kteří mají tučná konta v bankách, vlastní továrny či obchody, a další polovinu naopak lidé chudí, kteří nemají peníze nazbyt.

Tezaurace zlata má své výhody i nevýhody. Na straně výhod musíme v prvé řadě jmenovat diskrétnost. Na rozdíl od bankovek nebo šeků, které jsou číslovány, nejsou kusy zlata poznamenány žádným číselným označením. A i kdyby byly, není nic jednoduššího než ho pilníkem nebo přetavením odstranit. Významnou výhodou je i životnost zlata. Ani vzduch, ani voda, ani hlína ho nenarušují – Indové k tomu dodávají, že ani mravenci nechutná.

Zlato přežije staletí. Jeho hlavní nevýhodou je „neplodnost“. Z peněz uložených v bance plynou úroky, zato ze zlata uloženého v podlaze nebo ve vlastním trezoru neplyne nic. Jen nepatrná část soukromých držitelů zlata kupuje standardní cihly o hmotnosti 12,5 kilogramů. Přednost je dávána menším formám cihel, které jsou levnější a také se lépe ukrývají. Tezaurované zlato však může mít i podobu mincí, šperků, hodinek, nejrůznějších předmětů. A některým z těchto podob zlata se nyní budeme věnovat.

Vlastnosti zlata

Barva: zlatožlutá, žlutobílá

Průhlednost: opakní, v tenkých vrstvičkách modrozeleně prosvítá

Lesk: kovový

Lom: hákovitý

Štěpnost: není

Tvrdost: 2,5 - 3 kujné

Vryp: žlutý, lesklý

Hustota: 19,28

Index lomu: není

Dvojlom: není

Luminiscence: není

Chemismus: příměsi Ag, Hg, Cu, Rh apod.

Zvláštní znaky zlata: vysoká kujnost, el. vodivost

Zušlechťování: přidáváním dalších kovů mění vlastnosti

Barvy ZLATA

Obsah zlata ve slitinách ze kterých se vyrábí šperky, ale i lékařské, dentální pomůcky neboli ryzost se vyjadřuje v karátech (ryzí zlato je 24karátové).

Zlato může mít různá zbarvení:

Zelené zlato - zlato s kadmiem nebo stříbrem . Odstín zelené je udává množstvím stříbra ve slitině.

Tumbagu – Zlato a mědˇ v poměru 1:4 Tato slitina. vyniká nízkou tavitelností a větší tvrdostí než jiné slitiny zlata a má matný lesk bronzu.

Purpurové zlato - tak se nazývá slitina zlata a hliníku obyčejně v poměru 18:6. Jeho barvu není čistě purpurová, ale spíše se podobá bronzu s modrým nádechem. Purpurové zlato se na veřejnosti objevilo v mezi léty 1936 – 37.

Bílé zlato - Bílé zlato se skládá ze 75 % z čistého zlata a z 25 % ze slitiny zinku a niklu.

Červené zlato neboli také růžové zlato - červený odstín se získává přidáním mědi. Čím vyšší je obsah mědi, tím je zlatá slitina zbarvena do červena, růžova. Nevýhodou takovéto kombinace zlata a mědi je nižší tvrdost materiálu a tím zvýšená možnost opotřebování.

Modré zlato - slitina zlata s ocelí v poměru 18:6. V Evropě byl tento odstín zlata oblíben v 19. století, kdy bylo moderní zdobit se zlatými šperky této atraktivní barvy.

Zlato a drahé kameny

Zlato, drahé kameny a zlaté šperky doprovázejí člověka od samého počátku lidských dějin.Pro své nápadné vlastnosti, výjimečnost a vzácnost výskytu zlato a drahé kameny bývaly, a v některých společenských systémech dosud jsou, symbolem bohatství, přepychu a moci. Krása zlata a drahých kamenů byla zdrojem umělecké inspirace a rovněž dnešní tvůrci zlatých šperků hledají stále nové formy pro jejich využití při tvorbě originálních prstenů, broží, náhrdelníků aj. zlatých šperků.Povězme si něco právě o drahých kamenech.
Dříve byly drahé kameny členěny na drahokamy, levnější polodrahokamy a ozdobné kameny. Aby nerost byl zařazen mezi vznešenou společnost drahých kamenů, musí splnˇovat nemálo podmínek.Drahý kámen, zlatý šperk by nebyl šperkem, pokud by se nelíbil. A má-li se líbit musí mít vysoký lesk, příjemnou barvu anebo být čirý či průhledný. Červený rubín, modrý safír a zelený smaragd spojují v sobě několik vlastností drahého kamene: jsou průhledné, silně se lesknou, mají příjemnou barvu. Krásný vzhled musí vybroušený drahý kámen zachovavt i při dlouhodobějším nošení ve zlatém šperku, kde je vystaven různým rušivým vlivům. Hrozí mu především mechanické poškození, někdy také působení chemických činitelů. Kámen musí být co nejméně porušitelný. Z tohoto důvodu klademe velký důraz na tvrdost kamene.Měkčí drahé kameny se nehodí do zlatých prstenů, kde je největší nebezpečí mechanického poškození. Tyto kameny ztrácejí po poměrně krátkém nošení ve zlatém prstenu svůj lesk, ostrost hran a někdy i krásnou barvu. Zlatníci říkají, že kameny slepnou. Obliba barevných drahých kamenů vsazených ve zlatě opětovně roste. Dnes jsou středem zájmu především rubíny,smaragdy a čiré diamanty. Ženy by měly nosit spíše čiré nerosty nebo kameny jasnějších a barevnějších tonů. Pro muže se hodí temnější odstíny kamenů. Takovéto zlaté šperky jsou ozdobou, ale zárovenˇ soukromým bohatstvím.

Karát - ryzost zlata

Karát (značeno zpravidla Kt). Bezrozměrná jednotka ryzosti klenotnických zlatých slitin. Ryzost čistého zlata je definována jako 24 karátů.

Jeden karát odpovídá 1/24 hmotnostního podílu zlata, hodnota v karátech je rovna:

$X = 24 cdot frac{M_mathrm{Au}}{M}$ ,

kde:

$X$ je ryzost v karátech,
$M Au$ je hmotnost čistého zlata obsaženého v hodnoceném materiálu a
$M$ je celková hmotnost hodnoceného materiálu.

Nejčastěji dnes vyráběné klenotnické slitiny mají ryzost 9 Kt (375 g Au/kg), 14 Kt (585 g Au/kg) a 18 Kt (750 g Au/kg).

Kromě karátů se dnes používají i tisícinné poměry – např. 833 (= 833/1000) namísto 20 Kt (= 20/24).

Materiál - Zlato

Zlatnickým materiálem je nejčastěji různě legované zlato s různými ryzostmi a barvou. Zlato se také nejlépe zpracovává. Vzácně se užívají slitiny platiny a v poslední době opět stříbro. Standardní ryzost zlata je 585/1000 čili 14 karátů, někdy se užívá i zlato o ryzosti 250 (6 kar), 333 (8 kar), případně 750 (18 kar) a dukátové zlato (20 kar a více). Ryzosti se přísně kontrolují a každý zlatý výrobek musí být opatřen úředním puncem. Standardní ryzost stříbra je 800/1000.

Protože zlatník pracuje s velmi drahým materiálem, musí se pečlivě starat, aby nic nespadlo na zem, shromažďovat piliny a odřezky, které ve větších provozovnách jednou za čas roztaví, vyzkoušejí na ryzost a dělník je musí přesně na váhu odevzdat. Povolená ztráta činí jen několik procent.

Práce na trnu.
Zlatník pracuje u stolu (pret) s půlkruhovým výřezem, v němž je zástěra (šosfel), aby zlaté piliny nepadaly na zem. Sedí na nízké stoličce, takže má stůl ve výši prsou. Uprostřed výřezu je ve stole zasazen dřevěný trn (fajnágl), o nějž si dílo opírá.

Kromě toho užívá zlatník různé kovadlinky a kladívko, trny na zkulacování prstenů (ringrýgl), různé čakany (punzn) na vytloukání tvarů z plechu a odpovídající tvarové zápustky (anka). Jednodušší tvary se vytloukají na olověném špalíku, pro složitější tvarování se plech nalepí na prkénko s vrstvou ševcovské smoly. Z větších strojů používá ruční válcovací stolici (valcna) na plech a na drát, tavicí pec a ruční lis. Na přípravu tvarovaných drátků a trubiček se užívají ruční provláčky (cíhajzn), případně protahovací stolice.

Zlatník vyrábí šperk od začátku až do konce a používá mnoho různých technik. Pokud má pracovat s doneseným materiálem, musí jej nejprve roztavit, případně i legovat (stříbrem, mědí atd. k dosažení potřebné ryzosti a barvy). Menší množství se taví na uhlu, větší v peci a v tyglíku. Slitý materiál se nejdříve rozková, potom válcuje na plech nebo na čtverhranný drát, tenčí profily se vyrábějí ručním protahováním průvlačkou. Během zpracování se materiál žíhá a ochlazuje vodou nebo lihem. Některé typy šperků, například pečetní prsteny, se odlévají do formy, buď odstředivým litím do sádrové formy, nebo nahrubo do sépiové kosti.

Montér užívá běžné nástroje, pilníky, jehlové pilníčky, různé tvary kleští, lupenkovou pilku, různé škrabáky (šábry) na odstranění rýh po pilníku, na vrtání se dříve užíval zvláštní svidřík (trail). Důležitým nástrojem je plamen, jednou košatý, jindy ostrý a bodový. Tradičně to byl lihový kahan a dmuchavka, později plynové pistole s vestavěnou dmuchavkou, dnes obvykle hořáky na kapalný plyn. Dílo přitom leží na plochém kusu dřevěného uhlí, dnes obvykle na lisované cihličce čili uhlu.
Zápustka s kulovými čakany.

Zasazovač pracuje hlavně s různě tvarovanými rydly (štychl) a ručními tlačidly (drukr). Dílo drží v dřevěné svěrce nebo si je připevňuje pryskyřičným tmelem na dřevěný držák (kitštok). Kameny si podává tyčinkou s voskem (vaksštift) a dílo zaprašuje plavuňovým práškem, aby se nelesklo. Rytec má jiná rydla pro rytí na ploše a používá ryteckou kouli, aby si práci mohl libovolně naklonit, případně kulový svěrák na prsteny.

Zvláštní techniku představuje výroba řetízků a řetězů. Běžné řetízky se vyrábějí strojem, ručně jen některé masivnější ploché řetězy (pancr) a tzv. Walisovy řetízky, které vypadají jako kroucená šňůra. Vyrábějí se z tenkostěnných trubiček, montují a pájejí i ručně. Jinou speciální technologií je výroba granátových šperků, kde se používají i jiné techniky zasazování.

V současnosti se stále víc užívá strojních technik, hlavně lisování a odstředivého lití do přesných forem. Montéři pak jen součástky spájí dohromady.

Leštění může být -

- mechanické, otáčivými kartáči a kotouči s lešticí pastou,
- v otáčivém bubnu, naplněném drobnými ocelovými kuličkami,
- galvanické odzlacování.

Vlastní montáž zahrnuje přípravu součástek (obruby na kameny, ozdoby a přístavky, obroučka pro prsten atd.), které se pak spájejí na tvrdo, zlatou nebo stříbrnou pájkou příslušné ryzosti. Na pájená místa se štětcem, namočeným v tavidle (borax rozetřený s vodou nebo speciální vodička), nakladou malé ústřižky pájky a celé dílo se plamenem spájí. Po spájení se výrobek zbaví tavidla mořením (zředěnou kyselinou sírovou), opiluje, oškrabe a ohladí jemným smirkovým papírem.

Kameny se zasazují do obruby (cargle), na příchytky (krapny), klenotnickým způsobem na zrnka do čtverečku, případně i temováním a podobně. Nejjednodušší je zasazování na krapny: kámen se vloží na obrubu a příchytky přes něj ohnou; přesahující kousky krapen se odříznou a zapilují. Do obruby se pro kámen musí nejprve rydlem připravit lůžko (justovat), pak se kámen do lůžka vtlačí a zeslabený okraj obruby postupně kolem dokola přehne. Nakonec se okraj ještě opiluje a začistí. Při zasazování na zrnka se připraví lůžko a pak se zvláštním rydlem vypíchnou v rozích čtverečku čtyři zrnka, která kámen drží na místě. Celá zbývající plocha čtverečku se pak jinými rydly vyčistí a okraj čtverečku ozrnkuje (milgrif).

Zlato

Zlato (Aurum, značka Au) je fyzicky odolný, velmi dobře tepelně i elektricky vodivý, ale poměrně měkký drahý kov žluté barvy. Již od dávnověku byl používán pro výrobu dekorativních předmětů a šperků a jako měnová záruka při emisích bankovek. V současné době je navíc důležitým materiálem v elektronice, kde je ceněna jeho vynikající elektrická vodivost a odolnost proti korozi. V přírodě se vyskytuje zejména ryzí.
Rozpustnost zlata

Zlato je chemicky velmi odolný kov. Z běžných anorganických sloučenin reaguje pouze s lučavkou královskou, níž se rozpouští za vzniku tetrachlorozlatitého aniontu [Au(Cl)4]?. V alkalickém prostředí se zlato rozpouští v přítomnosti kyanidových iontů (za přítomnosti kyslíku), přičemž vzniká komplexní kyanozlatnan [Au(CN)2]?.

Speciální případ představuje rozpouštění zlata v elementární rtuti. Již středověcí alchymisté věděli, že při kontaktu zlata se rtutí velmi snadno vzniká zvláštní roztok zlata ve rtuti – amalgám. Amalgám přitom zůstává kapalný i při poměrně vysokých obsazích zlata. Zahřátím amalgámu na teplotu nad 300 °C se rtuť prostě odpaří a zbude ryzí zlato.

V roce 1997 objevili japonští chemici směs organických sloučenin, která údajně rozpouští zlato. Jde o směs jodu, tetraetylamoniumjodidu a acetonitrilu, která při teplotě varu (82 °C) tvoří nasycený roztok. Snížením teploty roztoku pod 20 °C se z roztoku vysráží čistý kov.

Zlato je také rozpustné ve vodném roztoku jodidu draselného a jodu. Pomocí tohoto roztoku lze snadno rozpouštět především tenké vrstvy zlata.
Výskyt v přírodě a získávání

Zlato je v zemské kůře značně vzácným prvkem. Průměrný obsah činí pouze 4 – 5 ppb (?g/kg). V mořské vodě je jeho koncentrace značně nízká, přesto však díky vysoké koncentraci chloridových iontů ne zcela zanedbatelná – uvádí se hodnota 0,011 ?g Au/l. Ve vesmíru připadá na jeden atom zlata přibližně 300 miliard atomů vodíku.

V horninách se díky své inertnosti vyskytuje prakticky pouze jako ryzí kov. Krychlový nerost, tvoří plíšky a zrna uzavřená nejčastěji v křemenné výplni žil. Krystaly nejsou hojné, často mikroskopicky rozptýleny v šedém žilném křemeni.

Vyskytuje se ryzí nebo ve slitině se stříbrem (elektrum). Po rozrušení žil se dostává do náplavů a odtud se rýžuje. Nejbohatší světová naleziště jsou v jižní Africe, na Uralu, v Austrálii; valouny zlata (nugety, až kilogramové) v Kanadě a na Sibiři. V Česku jsou zlatonosné žíly mj. ve středních Čechách (např. Jílové u Prahy, Roudný), v Jeseníkách (Zlaté Hory) a v okolí Kašperských hor, na Slovensku u Kremnice. Viz také zlato (minerál).

V současné době jsou rýžovatelná ložiska zlata již prakticky vyčerpána. Těží se proto ložiska, kde je zlato velmi jemně rozptýleno v hornině a kov je z horniny získáván hydrometalurgicky. Proces spočívá v jemném namletí horniny, aby se do kontaktu s loužicím roztokem mohla dostat většina přítomných mikroskopických zlatých zrnek. Namletá hornina se potom louží buď kyselým roztokem s vysokým obsahem chloridových iontů a oxidačním prostředím (např. sycení plynným chlorem nebo přídavky kyseliny dusičné) nebo naopak roztokem alkalických kyanidů za probublávání vzdušným kyslíkem. Z loužicího roztoku se poté zlato získává redukcí, např. průchodem elektrického proudu roztokem – elektrochemicky, kdy se kovové zlato vyloučí na záporné elektrodě – katodě. Redukci je možno provést i chemicky přídavkem vhodného redukčního činidla (hydrazin, kovový hliník apod.).

Amalgamační způsob těžby zlata z rud byl používán v minulosti pro těžení náplavů, v nichž bylo zlato přítomno ve formě větších oddělených zrnek, která se však již obtížně získávala rýžováním. Pro tento účel byla zlatonosná hornina kontaktována s kovovou elementární rtutí. Vzniklý amalgám zlata byl po oddělení horniny obvykle prostě pyrolyzován a rtuť byla jednoduše odpařena do atmosféry. V současné době se tento postup téměř nepoužívá a pokud ano, je zlato z amalgámu získáváno šetrnějším způsobem bez kontaminace atmosféry parami rtuti.
Využití

Šperky, pozlacování
Používá se zejména k výrobě šperků a to ve formě slitin se stříbrem, mědí, zinkem, palladiem či niklem). Samotné ryzí zlato je příliš měkké a šperky z něj zhotovené by se nehodily pro praktické použití. Příměsi palladia a niklu navíc zbarvují vzniklou slitinu – vzniká tak v současné době dosti moderní bílé zlato. Obsah zlata v klenotnických slitinách neboli ryzost se vyjadřuje v karátech (ryzí zlato je 24karátové).

I velmi tenký zlatý film na povrchu neušlechtilého kovu jej dokáže účinně ochránit před korozí. Pozlacování kovových materiálů se obvykle provádí elektrolytickým vylučováním zlata na příslušném kovu, který je ponořen do zlatící lázně a je na něj vloženo záporné napětí (působí jako katoda). Kromě toho zlacení zvyšuje hodnotu pokoveného předmětu, jako příklad mohou sloužit různé sportovní a příležitostné medaile, pamětní mince, bižuterie apod.

Pozlacená socha v petrohradských PetrodvorcíchNa nekovové povrchy (dřevo, kámen) se zlato nanáší mechanicky, přičemž se využívá faktu, že kovové zlato lze rozválcovat nebo vyklepat do mimořádně tenkých folií o tloušťce pouze několika mikrometrů (z 1 g zlata lze vyrobit folii o ploše až 1 m?). Zajímavé je, že tyto velmi tenké fólie mají při pohledu proti světlu zelenou barvu. V tomto případě má zlatá folie na povrchu pozlacovaného předmětu funkci nejen ochrannou, ale i estetickou (pozlacené sochy, části staveb).
Průmysl
Vzhledem ke své vynikající elektrické vodivosti a inertnosti vůči vlivům prostředí je velmi často používáno v mikroelektronice a počítačovém průmyslu. Hlavním oborem využití je zde především zajištění dlouhodobé a bezproblémové vodivosti důležitých spojů v počítači (např. kontakty mikroprocesoru). Pro tyto účely se příslušné kontaktní povrchy elektrolyticky pokrývají tenkou zlatou vrstvou.

Zlato a průmysl

Zlato se využívá i ve sklářském průmyslu k barvení nebo zlacení skla. Na povrch skleněného předmětu se přitom nejprve štětečkem nanáší roztok komplexních sloučenin zlata v organické matrici. Po vyžíhání se organické rozpouštědlo odpaří a na povrchu skla zůstane trvalá zlatá kresba. Přídavky malých množství zlata do hmoty skloviny se dosahuje zbarvení skla různými odstíny červené barvy.
Zubní lékařství
Zlato je již dlouhou dobu součástí většiny dentálních slitin, tedy materiálů sloužících v zubním lékařství jako výplně zubů napadených zubním kazem nebo pro konstrukci můstků a jiných aplikacích. Důvodem je především zdravotní nezávadnost zlata, které je natolik chemicky inertní, že ani po mnohaletém působení poměrně agresivního prostředí v ústní dutině nepodléhá korozi. Čisté zlato je však příliš měkké a proto se v aplikují jeho slitiny především s mědí, stříbrem, palladiem, zinkem, cínem, antimonem, někdy je součástí dentální slitiny také indium, iridium, rhodium nebo platina. Bankovnictví a finanční spekulace
Zlaté bankovní cihly, uložené ve státní bance jako devizová rezerva.Po dlouhou dobu sloužilo zlato uložené ve státních bankách jako zlatý standard, garantující hodnotu státem vydávaného oběživa. Po druhé světové válce význam zlata jako devizy postupně klesal a zcela tuto funkci přestalo plnit až v roce 1971. Při obchodování se zlatem pro bankovní účely bývá zvykem označovat jeho hmotnost v trojských uncích, což je stará jednotka odpovídající 31,103 g.

Zlatá investice, zlato jako platidlo

Zlato je možné používat jako investiční nástroj, lze nakoupit tzv. investiční zlato, které je dle evropské legislativy osvobozeno od DPH. Pro tyto účely vydávají světové mincovny novoražby a zlaté slitky (cihly). Vynikají tím, že v malém objemu koncentrují velkou finanční hodnotu a mají často i značnou estetickou hodnotu.
Platidlo
Zlato a mince z něj ražené byly po tisíciletí rozšířeným platidlem.

Zpracování zlata

Zlaté šperky, zlaté ozdoby, pozlacování aj. Protože je zlato velmi měkké, zpracovává se ve slitinách z jinými kovy. S mědí nebo stříbrem (tzv. červené, růžové zlato), někdy s niklem nebo paládiem (tzv. bílé zlato). Obsah těchto kovů se ve zlatě uvádí v tisícinách (1000/1000 = ryzí zlato). Pro šperkařské účely se nejčastěji používá slitina zlata o ryzosti 585/1000 = 14 kt. zlato. Méně se pak používá slitina zlata o ryzosti 375/1000 = 8 kt. Zřídka kdy se taky pro výrobu zlatých šperků používá slitina zlata o ryzosti 750/1000 = 18 karátů.

Zlato je ve své podstatě nenapodobitelné, právě proto si celá tisíciletí udržuje svou cenu. Nicméně existují podobné minerály a to pyrit a chalkopyrit. Jako imitace zlata se používá mosaz. Právě poroto je velmi důležité ověřovat pravost zlata, doporučujeme vždy navštívit odborníka, zlatníka. Nejčastější a nejznámější způsob ověřování pravosti zlata je chemická zkouška a to otěrem zlatého šperku o kámen Buližník a následné nanesení kyseliny Dusičné. Zlato
po působení kyseliny dusičné zůstává, cizí kov z kamene zmizí.

Co možná nevíte?
Zlato pozitivně působí na tělo a lidský organizmus. Pozitivně ovlivňuje proces stárnutí a mírní deprese.

Zlaté Šperky

Šperk, klenot či skvost je cenný a a zároveň ozdobný předmět obvykle vyrobený z drahých kovů,zlata,stříbra a drahých kamenů.

Jedná se o předmět, který bývá nejčastěji nošen na lidském těle, častěji se s nimi setkáváme u osob ženského pohlaví. V přeneseném smyslu slova pak tímto slovem někdy označujeme i jiné cenné nebo ozdobné předměty vyrobené z jiných materiálů než jsou drahé kovy a kameny. Výrobou zlatých šperků se zabývají řemeslníci zlatníci nebo šperkaři.

V některých rodinách mohou být zlaté šperky drahocennostmi, které se dědí z generace na generaci - stávají se tak určitým symbolem rodové kontinuity a pokračování života.

Prsten je šperk v podobě malého kroužku navlékaného na prst ruky. Často je vyroben z drahých kovů a zdoben různými ornamenty či drahými kameny. Některé prsteny neslouží primárně ani tak jako ozdoba, ale jako nositelé určitého významu či funkce. Podle řecké mytologie mají prsteny připomínat hrdinství Titána Prométhea, který pro lidi ukradl božský oheň a za to byl potrestán přikováním ke skále; poté, co ho hrdina Héraklés osvobodil, musel jako připomínku svého trestu nosit na prstě kovový článek řetězu, jež ho poutal, se vsazeným kamínkem ze skály, ke které byl přikován.

Aurum - Zlato

Zlato (Aurum, značka Au)Již od dávnověku byl používán pro výrobu dekorativních předmětů a šperků a jako měnová záruka při emisích bankovek. Je chemicky odolný, dobře tepelně i elektricky vodivý, ale poměrně měkký drahý kov žluté barvy. V přírodě se vyskytuje zejména ryzí přírodní kovové zlato. Zlato je mimořádně trvanlivé a odolné vůči povětrnostním i chemickým vlivům. Pevnost a tvrdost zlata je možné zvýšit přidáním jiných kovů.

Ve vesmíru připadá na jeden atom zlata přibližně 300 miliard atomů vodíku. V současné době je navíc důležitým materiálem v elektronice, kde je ceněna jeho vynikající elektrická vodivost a odolnost proti korozi. V roce 1997 objevili japonští chemici směs organických sloučenin, která údajně rozpouští zlato. Jde o směs jodu, tetraetylamoniumjodidu a acetonitrilu, která při teplotě varu (82 °C) tvoří nasycený roztok. Snížením teploty roztoku pod 20 °C se z roztoku vysráží čistý kov.
Zlato je chemicky velmi odolný kov. Z běžných anorganických kyselin reaguje pouze s lučavkou královskou
Zlato je v zemské kůře značně vzácným prvkem. Průměrný obsah činí pouze 4 – 5 ppb (?g/kg). V mořské vodě je jeho koncentrace značně nízká, přesto však díky vysoké koncentraci chloridových iontů ne zcela zanedbatelná – uvádí se hodnota 0,011 ?g Au/l.

Speciální případ představuje rozpouštění zlata v elementární rtuti. Již středověcí alchymisté věděli, že při kontaktu zlata se rtutí velmi snadno vzniká zvláštní roztok zlata ve rtuti – amalgám. Amalgám přitom zůstává kapalný i při poměrně vysokých obsazích zlata. Zahřátím amalgámu na teplotu nad 300 °C se rtuť prostě odpaří a zbude ryzí zlato.

Samotné ryzí zlato je příliš měkké a šperky z něj zhotovené by se nehodily pro praktické použití. Příměsi palladia a niklu navíc zbarvují vzniklou slitinu – vzniká tak v současné době dosti moderní bílé zlato. Používá se zejména k výrobě šperků a to ve formě slitin se stříbrem, mědí, zinkem, palladiem či niklem). I velmi tenký zlatý film na povrchu neušlechtilého kovu jej dokáže účinně ochránit před korozí. Obsah zlata v klenotnických slitinách neboli ryzost se vyjadřuje v karátech (ryzí zlato je 24karátové). V horninách se díky své inertnosti vyskytuje prakticky pouze jako ryzí kov. Krychlový nerost, tvoří plíšky a zrna uzavřená nejčastěji v křemenné výplni žil. Krystaly nejsou hojné, často mikroskopicky rozptýleny v šedém žilném křemeni.

Investice do zlata

Chceme-li znásobit a udržet hodnotu našich prostředků pak vidím jako ideální volbu zvolit drahý kov, ve formě nákupu zlatých šperků, nebo investice do investičního zlata.
V době nedávné minulosti v bankovním sektoru převládal názor, že zlato, jako prostředek uchování hodnoty je přežitý a nemoderní a že na trhu je dostatek zajišťovacích instrumentů. Následkem tohoto názoru došlo ke snižování zlatých zásob bankovních domů, obchodníků i koncových majitelů. Tento krok se však ukázal jako neopodstatněný a po uplynutí pár let došlo k návratu a k znovu objevení výhod a spolehlivosti tohoto zlatého investování.
Po dlouhá tisíciletí je zlato nejen u obchodníků, ale i u nejširší veřejnosti považováno za nejlepší prostředek k uchování hodnoty případně její zvýšení. K ukládání hodnoty do drahých kovů je běžný postup nejen ve dobách krize, ale i v dobách ekonomického růstu.

Zlato drahý kov

uchovává kapitál ve stejné výši či ho ještě výrazně zvýší, i když trhy budou otřeseny pod špatnými zprávami, inflace se roztočí... V dobách krize všichni utíkají ke zlatu a jeho cena se prudce zvyšuje.

Zlato uznáváno a směnitelné všude na světě, je obchodováno 24 hodin denně na Komoditní burze a podporuje volbu vydat se právě po této cestě, jak pojistit a zhodnotit své finanční prostředky.